Nový rok je skok!

Páni, to koukáte, kolik mám energie, že? Naposledy jsem tu psala  podzimních splínech a teď bych ten článek nejraději smazala, protože mám toooolik energie, že bych ji mohla rozdávat.

Sama se divím, kde se vzala, ale je to moc příjemné! Rozhodně lepší, než smutnit:-) Možná je to tím, že si úspěšně plním své cíle, které jsem si dala “za úkol” do roku 2016. Jste zvědaví, což?

Radovat se! No jo no jo, já jsem docela pozitivní člověk, tak se raduju skoro pořád, ale občas to na mě prostě padne a pak se radovat přestanu. No a tak bych se v novém roce začala ráda věnovat více maličkostem a mít z nich prostě radost.

 

imagesVídat se s přáteli! Mám přátel docela hodně, ale často se mi za nima nechce jezdit. Když už se k tomu nakonec dokopu, tak se až divím, jak to naše shledání rychle uteče a je mi to tuze líto. Takže se prostě musím dokopávat častěji.

Být kreativní v kuchyni! Já jsem totiž docela konzervativní a bojím se nových chutí. Ani ne tak je ochutnat, jako spíš uvařit. To byste se divili, jak dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlala uvařit kuře s medovou omáčkou! No ale že to byla lahoda! Takže budu vařit třeba i brouky, co nasbírám na procházce:))) Ne, dělám si legraci!

A co stačí ke štěstí vám?

 

 

Advertisements

Podzimní splín(y)

 čaj Tak už je to tady! Zase to sychravo. Zase to brzké stmívání. Zase ta zima, co leze až pod kůži. Zase ty chřipky. Zase ty splíny.

Jakmile se blíží období podzimu a zimy, mám chuť se zabalit do peřin a už nikdy nevylézt. Jenomže to není tak snadné, člověk má povinnosti a ať chce nebo ne, vstát prostě musí. Nemluvě o tom, že už se blíží Vánoce (o né, už zase?), což nám připomínají hlavně supermarkety plné akcí a vánočních slev nebo ozdobené vánoční stromky na náměstích. Nechci vidět tu mánii těsně před Vánoci. To mi připomíná mě loni den před Vánoci, kdy jsem ještě běhala po krámech na poslední chvíli, děs běs!

Venku už občas mrzne, psa by ven nevyhnal, ani kočku. Jedna taková mazlivá se k nám domů zatoulala minulý týden, celá černá jako noc. Ujala jsem se ji. Aspoň jeden dobrý skutek. Vždycky je mi smutno, když si vzpomenu na to množství pejsků a kočiček, co přes zimu musí být na ulici

Ale snad nás ještě pár slunných dnů čeká, i když už ne tak teplých..Co mi ale dělá radost jsou ty barvy! Zeleno-žluto-červená kombinace všude kolem nás. Nejlepší doba na to, jít třeba fotit ven nebo na procházku. To by mělo pomoct na pocuchaný nervy 🙂 

A jaký trik máte na sychravý podzim vy? Piště do komentů.

Čím míň věcí máš, tím šťastnější jsi

Myslím, že to byl někdo jako Antoine de Saint Exupéry, kdo tenkrát řekl, že s lehkým batohem se cestuje lépe. Ano přesně tak, hlavně u cestování tohle pořekadlo platí dvojnásob. Kdo by se chtěl tahat s kufry po městě, stačí batoh, do kterého si člověk dá svých pár švestek a finito. Ovšem u jmění už je to složitější. Člověk totiž za život shromáždí nespočet krámů a věcí, které mu je pak líto vyhodit.

Viz já nedávno, když jsme se stěhovali. To, že je lepší vyhořet než se stěhovat, tak to potvrzuji na 10000 procet! Bože, tolik sarapatiček, hadrů, knih a upomínkových předmětů co já měla a stále mám, to je vážně horor. Myslím si, že kdybych byla schopna sbalit všechen svůj majetek do jednoho batohu, byla bych šťastná a cítila bych se tak nějak volnější a svobodnější.

Lidé hrozně lpí na předmětech a obkloupují se jimi celý život. Neříkám, že není krásné mít útulný domov s krásně vydekorovaným interiérem. V poslední době ai ale uvědomuji, že čím skromnější vybavení bytu, tím lepší. Navíc každá věc je chytač prachu.

Můj cíl je tedy jasný, nekupovat nové věci a minimalizovat to, co mám v šatníku a šuplících. Zda se mi to povede je otázkou. To by totiž znamenalo, že už si nebudu moct koupit ani jedny šaty a už vůbec ne knížku nebo nedejbože svícen nebo parfém! Zkrátka chci být minimalistou.

 Minimalismus 

Já chci!

woman

Víte, občas si říkám, že bych měla změnit životní styl. Ne, že bych žila úplně špatně, to v žádném případě, ale jako každá ženská si říkám, že je co zlepšovat. Hubnutí a tak. Samozřejmě vím, že toho, abych docílila kýžené změny, docílím jedině tím, pokud budu sama opravdu chtít. Všechno je to o hlavě, což je pravděpodobně můj největší problém, nemám totiž pevnou vůli.

Na internetu jsem našla zajímavý článek o tom, jak docílit všeho, co si umaneme, co se zdravého životního stylu týká. Obzvlášť první bod je důležitý. Zní takto:

Řekněte si: Já chci!

Copak o tom, to já si vždycky řeknu, většinou každé ráno nebo večer, když vyžeru půlku ledničky.S nacpaným bříškem ležím na posteli, hekám a slibuju si, že už to nikdy znovu neudělám. A ráno začnu nanovo. Zdravá snídaně, dopoledne ok, zdravý oběd, odpoledne přichází krize, večer si říkám, že si vezmu jen kousek té čokolády… a pak  jí sním celou. Proč? Protože já chci!

To samé třeba sport: Jeden týden cvičím, ale další už ne. Ztratím vůli. Teď, když to píšu, si říkám, že je to jen výmysl. Kdybych opravdu chtěla, tak budu cvičit každý den

A víte co? Nemám čas tady teď psát, protože CHCI udělat něco se svým životem!

Jak jsme našly zuby

Tůdleva jsem se domluvila s kamarádkou Kamilou, že půjdeme na kafe. Máme oblíbenou takovou hospůdku, kam chodíme docela často. Abysme vypadaly jako dámičky, říkáme, že chodíme na kafe, ale nebudu před váma nic tajit, vždycky se zlijeme jako prasata, protože si dáme vinnej střik, kterej nám pak tak zachutná, ale kazí to ta sodovka, tak to pijeme bez ní.  A pak zjistíme, že těch vypitejch skleniček je moc a radši se to ani nepokoušíme přepočítávat na lahve, protože bysme se děsně styděly a abysme tu ostudu zmírnily, tak bysme to musely zase zapít.

No a když jsme šly takhle jednou do té hospůdky, tak jsme poseděly, poklábosily, popily,… Však to znáte, ne. Ženský se sejdou, kecaj o všem možným… Probraly jsme chlapy, který ani jedna nemáme, svorně jsme si tvrdily, jak je to bez nich skvělý, abysme to zapily stříbrnou tequilou, do každýho údu jedna. No a pak jsme vyšly ven za hlasitýho pláče, že jsme děsně osamělý a máme jenom samy sebe.

Toulaly jsme se noční ulicí a Kamila najednou vypískla, že nakopla zuby.

total

“Jebe ti?” zeptala jsem se jí a propukla v hurónský smích, protože jsem si říkala, že na to ráno budu zase vzpomínat se studeným hadrem na hlavě.

Jenže pak jsem se koukla na zem a tam se fakt válela protéza. Nenapadlo nás nic lepšího, než ji sebrat a takhle v noci, mohlo být kolem půlnoci, jsme se začaly dobývat do domova důchodců.

Tak jsme vožralý udělaly dobrej skutek.

Jak jsem získala pozitivní energii

Tak jsem si teda říkala, že bych se sebou možná fakt něco měla dělat. Že je možná ta moje negativní energie fakt až moc negativní. Pak jsem si taky říkala, že lidi z Asie jsou jakoby děsně dobře naladěný. I když můj gynekolog mi říkal, že jsou to jen pózy, že se děsně přetvařujou, že takoví Japonci si o nás myslí, že jsme úplní blbci. No ale to je fuk, aspoň to dobře vypadá.

Takže jsem začala v bytě. Rozhodla jsem se totiž vyházet ze skříně všechno, co nepotřebujete a tím uvolnit prostor kolem sebe pro pozitivní energii. To mi taky říkala máma, že bych to měla dělat. Nachystala jsem si tři pytle – do jednoho jsem házela to, co dám před budovu Červenýho kříže, do druhýho jsem házela to, co nafotím a prodám (taky věčně smrdím korunou, každá kačka se bude hodit) a do třetího jsem házela to, co by byla ostuda někomu dávat, takže jsem se rozhodla to prostě vyhodit.

uklidskrine

No ty kokšo, to jsem koukala, jakýho bylo najednou ve skříni místa. Až mi to bylo líto. Přišlo mi, že prostě nemám žádný oblečení, takže jsem si vzala kartu, namalovala si pusu a šla nakoupit spooooustu hader, aby to té skříni nebylo líto, že je tak prázdná.

Takže máma měla pravdu – funguje to! Mám tolik dobrou náladu, jak už dlouho ne.