Moje oblíbené české zvyky a obyčeje

Myslíte si, že jsme čistokrevní Slované? Chyba! V minulých 3000 letech prošlo Evropou neuvěřitelné množství národů. Někteří jen prošli, jiní se usadili. Například zemědělci, kteří zůstali a rozrůstali se spolu s tím, jak rostla jejich úroda. Samotní Keltové zde byli ještě dříve, než Slované, a stejně, jako i dnes se národy míchají, nejinak tomu bylo i v minulosti. Věděli jste například, že nemoc zvaná cystická fibróza má původ právě u keltských kmenů? Vyskytuje se ve Velké Británii a ve Skotsku a překvapivě také právě v České republice. Řekněme si ale něco o tom, co nám zde zanechaly keltské kořeny, kromě nemocí. Zabrusleme do pohádek – skřítkové pochází už z hlav keltů. Byly natolik rozšířené a oblíbené, že se v pověstech předávaly z generace na generaci, až o nich nakonec slýcháme i my. Stejně je to i s drakem! Zvláštní je i to, že legenda o Blaničtích rytířích pochází právě od Keltů! A co české zvyky a obyčeje? Například v Čechách velice oblíbená hra v kostky byla vymyšlena právě Kelty, stejně jako hra kámen, nůžky, papír. Trháte Barborky? Pak konáte právě tak, jak konali Keltové. Mezi nejznámější české zvyky a obyčeje patří i Svatý Mikuláš – hádejte, kde má tato tradice původ?

Pojistka na hloupost by měla být povinná!

Víte, co je to pojistka na hloupost? To je to, co bych občas potřebovala. Tak třeba nedávno – pečlivě jsem se nachystala na dámský večer, před odchodem jsem dala prát prádlo, že ho pověsím až se vrátím domů. Jenže uprostřed toho pěkného večera mi zazvonil telefon – sousedka, že jsem je vyplavila. Kdyby mi někdo měřil čas cesty domů, věřím, že bych byla zapsaná jako jediný běžec světa, který překonal Usaina Bolta. Naštěstí nebyla škoda obrovská, přišla jsem včas, ale i tak mě pojistka na hloupost zachránila! Neumím si představit, kdybych musela sousedce platit třeba novou pračku nebo sušičku, kterou má také v koupelně. V tu chvíli by se sice hodila půjčka, kterou bych si vzala výhodně u Ferratum, ale i tak jsem ráda, že jsem ušetřila. Jak jste jistě pochopili, pojistka na hloupost je pojistka, která vás “chrání” před potížemi, které nastanou v případě vaší nepozornosti, chyby či omylu. Je skvělé, že se vztahuje na různá odvětví, například domácí mazlíčky, sport, práci i osobní život. Já sama ji mám sjednanou a vidíte, že se určitě vyplatí!

K jakému oblečení se hodí batoh?

Problém batohu… problém příručního zavazadla obecně. Jako snad každý, nebo dobře, každá žena minimálně, mám velikou potřebu sebou každý den nosit poměrně dost věcí. Mimo jiné čtečku, mobil, nabíječku, občas laptop, hřeben, základní přelíčení, skládací deštník nebo náhradní sluneční brýle, opalovací krém, krabičku se svačinou a termohrnek na kafe z Crosscafé (ano, jsem na něm závislá…). Miluju proto velké brašny, do kterých můžu tohle vše nacpat a ještě mi zbude místo na nákup po návratu ze školy. Ale! Záda se začala ozývat a bolí a bolí. Několik kilo “bordelu” v tašce přes rameno se totiž po pár letech pronese. Začínám tudíž uvažovat o změně a plánuji si pořídit pěkný městský batoh. Aj, taková změna v mé osobní filosofii módy! Batoh k lodičkám! Hrůza! A teď otáčím o 180 stupňů a budu si jeden takový kupovat. “Nosit batoh do školy musí snad každý v mém věku, jak to ale zařídit, abyste se za něj nemuseli stydět? Přečtěte si následující tipy co si obléknout!,” řekla mi moje neteř, se kterou jsem si o tom trochu pokecala. Není nad to, pokecat si o módě s náctiletou! Problém batohu takové holky totiž řeší docela často. Koukly jsme spolu na internet a je pravda, že dnes můžete najít celou řadu krásných kousků. Hodně se mi líbí batohy z plátna, z kůže nebo v kombinaci těchto dvou materiálů. Také jsem narazila na českého chlapíka, co ručně šije originální a velmi vkusné batohy. Hledám něco subtilního, bez přílišných zbytečných ozdůbek a nápisů. Takový batoh se totiž může hodit téměř ke každému oblečení! Dnes už to totiž není tabu a lze kombinovat vkusný kožený či plátěný batoh i s kostýmkem. Podobně jako u kabelky, batoh zkombinujeme s lodičkami či balerínkami a je to módní hit, co neničí záda! Pokud máte nějaký dobrý typ na batoh, dejte mi určitě vědět, dávám si ještě týden na konečné rozhodnutí!

Jak se nejlíp naučit cizí jazyky

Už odmalička do mě ve škole a doma všichni hučeli: “Uč se ty cizí jazyky, Magdi, v tom je budoucnost!”. Jako bych je ještě teď slyšela! No, pravdu samozřejmě měli. Bez cizího jazyka se to dneska už nedá, obzvlášť když chcete pracovat s lidmi z celého světa nebo vycestovat. Ono se stačí projít po Praze a nerozumíte kolikrát ani slovo, protože všichni kolem mluví anglicky nebo francouzsky nebo německy, no a v dnešní době se tu u nás setkáte dost i s arabštinou. Takže jo – mluvit cizí jazyky je “must”, nebo alespoň tu anglinu. Dost do Čech jezdí i Rusové, takže jestli jste z Karlových Varů, určitě se Vám ruština hodí. Třeba moji rodiče rusky umí, protože se to tenkrát muselo. To samý s němčinou. Já jsem bohužel na jazyky docela ňouma a zatím jsem nenašla asi to správné efektivní učení, ale snažím se si občas někde “pospíkovat” nebo “pošprechtit”. Dneska je děsně moc možností, když se chcete naučit nějakou řeč. Nejlépe se ale samozřejmě naučíte jedině v zahraničí. Existuje hafo programů, nejznámější je asi Erasmus, ale můžete vyjet ven i jako dobrovolník. Kámoška byla rok v Englandu a doteď o tom mluví, takže to musí být asi hodně dobrá zkušenost, podíváš se, naučíš se anglicky a ještě poznáš nové kamarády, nějak nenacházím negativa 🙂 Byli jste takhle někde v cizině nebo se chystáte?

Kukuřičný sirup – dobrá náhrada za cukr?

Jsem se rozhodla, že zkusím vynechat cukr ve svém jídelníčku. Je to sakra rozhodnutí, jehož realizace vyžaduje nejen pevnou vůli, ale také zapojení fantazie! Cukr je totiž třeba něčím nahradit! Bez cukru se možná obejdu, ale bez sladké chuti moje chuťové pohárky velmi rychle vyschnou a zesmutní. Takže jsem se vrhla na internet, začala hledat alternativy a …. málem to vzdala! Je tu tolik kontroverzí!

Tolik pro a proti! Hned třeba takový kukuřičný sirup. Několikrát jsem ho zahlédla v prodejnách zdravé výživy a usoudila jsem tudíž, že je to dobrá náhrada cukru. Internet mi ovšem otevřel oči a celou věc mi poněkud rozmluvil. Kukuřičný sirup je totiž poněkud kontroverzní. Jeho vysoký obsah fruktózy, která se odborně označuje zkratkou HFCS a lidově jako tekutý cukrový crack, totiž pěkně přispívá k obezitě a navíc poškozuje játra!

Došlo to dokonce tak daleko, že někteří uvědomnělí výrobci potravin dokonce na svých výrobcích uvádějí: bez HFCS! Takže můj průzkum k jídelníčku bez cukru mi poskytl následující podněty:

1) při nákupu potravin bedlivě číst složení, zda je přidaný cukr nebo ne,

2) poučit se, která z náhražek cukru je stejně nebezpečná nebo dokonce nebezpečnější,

3) vyhnout se kukuřičnému sirupu jako náhradního sladila jak ve vlastní kuchyni, tak při nakupování. Jen tak mimochodem, na cukr jako přísadu jsem narazila i v balení úzeného lososa! Ve kterém nejbizarnějším výrobku jste na cukr narazili vy?

Nový rok je skok!

Páni, to koukáte, kolik mám energie, že? Naposledy jsem tu psala  podzimních splínech a teď bych ten článek nejraději smazala, protože mám toooolik energie, že bych ji mohla rozdávat.

Sama se divím, kde se vzala, ale je to moc příjemné! Rozhodně lepší, než smutnit:-) Možná je to tím, že si úspěšně plním své cíle, které jsem si dala “za úkol” do roku 2016. Jste zvědaví, což?

Radovat se! No jo no jo, já jsem docela pozitivní člověk, tak se raduju skoro pořád, ale občas to na mě prostě padne a pak se radovat přestanu. No a tak bych se v novém roce začala ráda věnovat více maličkostem a mít z nich prostě radost.

 

Vídat se s přáteli! Mám přátel docela hodně, ale často se mi za nima nechce jezdit. Když už se k tomu nakonec dokopu, tak se až divím, jak to naše shledání rychle uteče a je mi to tuze líto. Takže se prostě musím dokopávat častěji.

Být kreativní v kuchyni! Já jsem totiž docela konzervativní a bojím se nových chutí. Ani ne tak je ochutnat, jako spíš uvařit. To byste se divili, jak dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlala uvařit kuře s medovou omáčkou! No ale že to byla lahoda! Takže budu vařit třeba i brouky, co nasbírám na procházce:))) Ne, dělám si legraci!

A co stačí ke štěstí vám?

 

 

Podzimní splín(y)

  Tak už je to tady! Zase to sychravo. Zase to brzké stmívání. Zase ta zima, co leze až pod kůži. Zase ty chřipky. Zase ty splíny.

Jakmile se blíží období podzimu a zimy, mám chuť se zabalit do peřin a už nikdy nevylézt. Jenomže to není tak snadné, člověk má povinnosti a ať chce nebo ne, vstát prostě musí. Nemluvě o tom, že už se blíží Vánoce (o né, už zase?), což nám připomínají hlavně supermarkety plné akcí a vánočních slev nebo ozdobené vánoční stromky na náměstích. Nechci vidět tu mánii těsně před Vánoci. To mi připomíná mě loni den před Vánoci, kdy jsem ještě běhala po krámech na poslední chvíli, děs běs!

Venku už občas mrzne, psa by ven nevyhnal, ani kočku. Jedna taková mazlivá se k nám domů zatoulala minulý týden, celá černá jako noc. Ujala jsem se ji. Aspoň jeden dobrý skutek. Vždycky je mi smutno, když si vzpomenu na to množství pejsků a kočiček, co přes zimu musí být na ulici. 

Ale snad nás ještě pár slunných dnů čeká, i když už ne tak teplých..Co mi ale dělá radost jsou ty barvy! Zeleno-žluto-červená kombinace všude kolem nás. Nejlepší doba na to, jít třeba fotit ven nebo na procházku. To by mělo pomoct na pocuchaný nervy 🙂 

A jaký trik máte na sychravý podzim vy? Piště do komentů.

Čím míň věcí máš, tím šťastnější jsi

Myslím, že to byl někdo jako Antoine de Saint Exupéry, kdo tenkrát řekl, že s lehkým batohem se cestuje lépe. Ano přesně tak, hlavně u cestování tohle pořekadlo platí dvojnásob. Kdo by se chtěl tahat s kufry po městě, stačí batoh, do kterého si člověk dá svých pár švestek a finito. Ovšem u jmění už je to složitější. Člověk totiž za život shromáždí nespočet krámů a věcí, které mu je pak líto vyhodit.

Viz já nedávno, když jsme se stěhovali. To, že je lepší vyhořet než se stěhovat, tak to potvrzuji na 10000 procet! Bože, tolik sarapatiček, hadrů, knih a upomínkových předmětů co já měla a stále mám, to je vážně horor. Myslím si, že kdybych byla schopna sbalit všechen svůj majetek do jednoho batohu, byla bych šťastná a cítila bych se tak nějak volnější a svobodnější.

Lidé hrozně lpí na předmětech a obkloupují se jimi celý život. Neříkám, že není krásné mít útulný domov s krásně vydekorovaným interiérem. V poslední době ai ale uvědomuji, že čím skromnější vybavení bytu, tím lepší. Navíc každá věc je chytač prachu.

Můj cíl je tedy jasný, nekupovat nové věci a minimalizovat to, co mám v šatníku a šuplících. Zda se mi to povede je otázkou. To by totiž znamenalo, že už si nebudu moct koupit ani jedny šaty a už vůbec ne knížku nebo nedejbože svícen nebo parfém! Zkrátka chci být minimalistou.

  

Blbý den

Schválně, máte taky někdy pocit, když se ráno vzbudíte, že prostě nic nebude fungovat? A žádné kecy o síle pozitivního myšlení tohle přesvědčení nezaženou. Tak třeba dnes ráno. Jsem se vzbudila o hodinu později, než jsem si naplánovala. První věc, která mě kompletně rozladila.

Pak jsem si, jako poslední dobou každé ráno, dala kafe a k němu šest mandlí. Ano šest! Rozhodla jsem se pro své zdraví (ženám je to prý velmi doporučováno nejen proti rakovině prsu, a navíc je v nich vápník!) každý den jíst trochu mandlí. Jelikož mám ve zvyku takovéhle věci (oříšky, chipsy a spol.) sežrat na posezení, nasadila jsem si striktní limit. Takže navíc pěstuju svoji vůli. Nu, zkrátka si na malý talířek naservíruju svých šest mandlí a polovina z nich je hořká! Nu, řekněte! Tohle je fakt k puknutí vzteky!

Den nezačíná dobře, říkám si. Následně jdu do práce, nijak nezářím, ale naštěstí ani žádné boty. V poledne si naplánuju, že půjdu do nějaké internetové kavárny a trochu si pořídím pár DŮLEŽITÝCH osobních věcí na svém notebooku. Vlezu do jedné kavárny, objednám si kafe (a všechny víme, že položka za kafe v kavárnách je jednou z největších měsíčních útrat) a jejich wifi nefunguje! Grrrr … Zkouším tedy jinou kavárnu a, nebudete tomu věřit, ani tady se nedokážu připojit! A stálo mě to další kafe. Úspěšná jsem byla až ve třetí …

Nu, a závěr dne? Cestou domů z práce jsem si zlomila podpatek u svých oblíbených lodiček.

Co říct. Snad to bude zítra lepší a deprese, která z mého blbého dne vyplynula, zmizí…. dám si svých šest mandlí a jestli budou hořké, hodím se marod! Ju, mimochodem, Češi jsou prý super adepti na duševní nemoci, viz zde. Tak v tom aspoň nejsem sama.

Výměna manželek

Ano, jsem pravidelnou divačkou této reality show. Dřív jsem se styděla to přiznat a na veřejnosti jsem před kamarádkami ohrnovala nos a dělala, jak by pro mě bylo ponižující něco takového sledovat. Nyní se za to nestydím, ale naopak se k tomu, že jsem pravidelnou divačkou, hrdě hlásím. Sleduji každý díl a následně jeho dění konzultuji jak s mojí maminkou, tak s kamarádkami. Výměna manželek je totiž jediný pořad, který si opravdu nenechám ujít, jinak TV moc nezapínám.

A co si o tom myslím? Některé účastnice pořadu mě pravidelně dokáží zaskočit hned na začátku – přijdou do cizího bytu a hned za prahem spustí: “Tady je špína, ti mají málo jídla, to je děs běs,…” V takových chvílích zvedám oči k nebesům. Ano, možná, že si ty dámy opravdu myslí svoje, ale přeci neví, v jakých podmínkách druhé rodiny žijí. Třeba nemají peníze, třeba mají problémy v rodině,…

vymenamanzelek

Jednu věc však opravdu nepochopím – proč manželky pláčou už když odjíždějí? Ano, možná ví, že jim bude rodina chybět, ale je to deset dní? Další pláč chápu – po nějaké době si uvědomíte určité chyby, máte čas na přemýšlení, chcete jet ihned k rodině a dělat věci jinak, lépe… Jen by mě zajímalo, jak dlouho to vydrží, předpokládám, že prvních pár týdnů jsou vztahy v naprosté harmonii, ale na jak dlouho?

Já osobně bych se Výměny manželek nezúčastnila,.. a vy?